Volyň
V poválečné době byly Vojkovice osídlovány jak rodinami z okolí, z Vysočiny a dalších koutů naší země, ale také z oblasti dnešní severozápadní Ukrajiny, severně od Haliče a Podolí, z Volyně. Historické události z této oblasti směrem do Vojkovic jsou tak zajímavé, že bychom se na některé mohli podívat podrobněji. Než se ale do některých z nich pustíme, měli bychom si Volyň jako historický územní celek s rozlohou okolo 70 000 km2 připomenout.
Termín Volyň používáme pro území Volyňské gubernie, která spolu s guberniemi Kyjevskou a Podolskou byla až do první světové války součástí Jihozápadního Ruska. Volyň představovala území tradičního zájmu Polska, ke kterému patřila až do konce 18. století, a zmíněného Ruska. Zde také probíhal nekonečný zápas mezi katolicismem a pravoslavím. A právě sem do tohoto styčného prostoru přišli čeští emigranti. Pojem „volyňští Češi“ je používán pro Čechy žijící na území Volyňské gubernie. Tito se opakovaně stávali objektem nejen politického boje mezi Rusy a Poláky, ale k tomu se ještě dostaneme.
Volyňští Češi jsou etničtí Češi a jejich potomci, kteří se usazovali od druhé poloviny 19. století ve Volyni. Pod vlivem velké vystěhovalecké vlny do Ameriky vznikla myšlenka obrátit českou emigraci do slovanských zemí. Takto formulovaná myšlenka vyhovovala i zájmům carského Ruska na některých svých územích včetně Volyňské gubernie. Zájem carské vlády byl obsadit tato území obyvatelstvem schopným vytvořit ekonomicky prosperující společnost. Hlavní masu českých vystěhovalců představovali lidé mladší a střední generace, neboť tito mohli lépe čelit počátečním útrapám a rychleji se přizpůsobovali novému prostředí. Stěhovaly se celé rodiny, rolníci, řemeslníci, příslušníci inteligence, a i bohatí sedláci. Emigrace vyžadovala prostředky na cestu, peníze na zakoupení půdy a další investice. Vystěhovalectví probíhalo pod heslem „za chalupu grund“, neboť půda na Volyni byla mnohem levnější než v českých zemích. V roce 1863 odešlo na Volyň prvních sedmnáct českých rodin a v roce 1868 už dalších 135 rodin. Prvními českými osadami založenými v této kolonizační vlně byly Hlinsk a Podcurkov v újezdě Rovno a a Podhájce v újezdě Dubno. V době příchodu Čechů na Volyň místní zemědělci hospodařili trojpolním systémem. K obdělávání půdy používali dřevěné rázsochy, neznali hnojení, zrno vydrobil obíhajíc kůň a obilí se čistilo ve větru. Začátky pro Čechy na Volyni byly hodně těžké. Rodiny, které po válce reemigrovaly zpět do Československa a konkrétně do Vojkovic, pocházely ze založených osad Zálesí, Líbánovka, Moskevština a dalších.
Po první světové válce připadla Volyň polském státu, který zde zřídil roku 1920 Volyňské vojvodství a Východní Volyň se stala součástí Sovětského svazu. Polákům se podařilo rychle zkonsolidovat svoji vládu nad nově získaným územím. Obyvatelstvo bylo unavené válkou a podřizovalo se polské vládě. Tlak vzbudil protitlak, zesílený náboženskými rozdíly. Pravoslaví se stalo účinnou zbraní proti odnárodnění. Nová vláda se chovala k Ukrajincům s pocitem nadřazenosti, ukrajinský nacionalismus tak rostl a bylo tak vytvořeno podhoubí pro vznik pozdějšího banderovského hnutí. Volyňští Češi se v této době snažili o obnovu kulturního a společenského života. Stoupala národní hrdost a povědomí krajanů, pramenící z existence samotného Československa. Polské úřady byly Čechům zprvu příznivě nakloněni. Blahovolný vztah polských úřadů k Čechům a k ČSR skončil po smrti maršála Jósefa Pilsudského v květnu 1935, kdy se k moci dostaly ještě reaktivnější živly. Ke každodenní dřině na polích se obnovil zápas o českou školu, kulturu i jazyk. Mnohem horší věci však na Volyň a její obyvatele ještě čekaly. Mimochodem. Ještě před druhou světovou válkou se počítalo v rámci tzn. konečného řešení české otázky s okolím Volyně, jako s destinací pro odsun Čechů z českého území.
Smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a SSSR známá jako pakt Ribbentrop-Molotov byla podepsána v Moskvě v roce 1939. Rudá armáda vpadla na polské území 17.9. 1939 a Češi přišli mimo jiné v rámci územní reorganizace o svoji samosprávu. Druhé jednostranné zrušení podepsaných dohod přišlo v roce 1941, kdy toto území atakovalo Německo. Na jednom území bylo až mnoho národnostních skupin, příliš mnoho vojáků a loupežných band. Jedni či druzí prosazovali své mocenské zisky, vraždili a vypálili několik stovek osad a vesnic. Místní obyvatelstvo bylo drancováno válečnými událostmi až do roku 1944 a bídné hladové roky je čekaly i poté.
A než se usadí někteří volyňští obyvatelé ve Vojkovicích, projdou ještě velmi těžkou životní zkouškou. Odvetná opatření ze strany sovětů byly nahrazeny násilím ze strany Ukrajinské povstalecké armády, známé jako Banderovci. Až mrazivé jsou příběhy o sousedech, kteří v noci zmizeli a později našli celou rodinu vyvražděnou v lese. Nezapomeňme na krutosti nacistů, kteří na Ukrajině vypálili několik set obcí. Dne 13. července 1943 byla okupujícími Němci přepadena a vypálena obec Český Malín, přičemž byli všichni lidé včetně 105 dětí upáleni zaživa a vesnice hořela celý týden.
V březnu 1944 byla do střediska volyňských Čechů Rovna přemístěna 1. československá samostatná armáda, která prováděla nábor. Z brigády se stal První československý armádní sbor, který prošel přes Duklu až do Prahy. Krvavé válečné anarchie, Dukelský průsmyk a poválečná reemigrace přes poválečné území zpět do Československa, nám otevírá cestu připomenout si několik příběhů, které s naší obcí jen zdánlivě nesouvisí ………….
Richard Večeřa
Zdroj: Ludvík Horčica, Bojovali za hranicemi za svobodu vlasti
Bohatý Vladimír
Narozen: 2. 10. 1926
Narodil se v rolnické rodině na Volyni v obci Libanovka jako nejmladší ze tří dětí českého vystěhovalce z doby Rakouska-Uherska. Čtyřletou obecnou školu, na níž byla jeho matka učitelkou, navštěvoval v Libanovce. Nebylo mu ještě plných devatenáct roků, když byla na jaře Volyň osvobozena jednotkami Rudé armády a na osvobozeném území byly sovětskou vojenskou správou organizovány doplňovací odvody. Přihlásil se do armády, i když mu ještě do 18 let chybělo 7 měsíců, byl odveden a zařazen do československé samostatné brigády, která se na Volyni přeformovávala na armádní sbor. Do československé jednotky byl prezentován 15. března 1944 a byl zařazen k tankové brigádě. Základní výcvik tankisty absolvoval v sovětském tankovém učilišti v Jefremově. K jednotce se vrátil v hodnosti svobodníka a byl zařazen jako radiotelegrafista a střelec lehkého tanku 1. tankového praporu. K jednotce přišel v době příprav československého armádního sboru na Karpatsko-dukelskou operaci. Z Volyně se přesunul se svojí jednotkou do podhůří Karpat, kde se zúčastnil své první bojové operace, osvobozování polského městečka Krosna. Bitvy se účastnil jako střelec, do bojů v Karpatech nastupoval již jako velitel tanku, jímž byl jmenován 1. záři 1944. Účastnil se bojů o Dukelský průsmyk. Po překonání Karpat a dosažení slovenského území postupovala jeho tanková jednotka k prvnímu slovenskému městu Kežmaroku a na polské území a zúčastnila se s jednotkami směru na Krakov a Ostravu. Během této cesty se účastnil osvobozování polských měst Jordanow, Wadovice a u Kravař vstoupil na moravskou půdu. Zde se zúčastnil bojů o osvobození Ostravy. Po skončení války odjel s jednotkou na Žatecko, kde byl 18. prosince 1945 demobilizován. Rozhodl se zůstat v Československu. Za místo pobytu si zvolil jižní Moravu, kde získal německou usedlost v obci Vojkovice po odsunuté německé rodině. Hospodařil soukromě, po utvoření jednotného zemědělského družstva ve Vojkovicích odešel pracovat ke Státním lesům. Až do důchodu pracoval jako úředník Středomoravského lesního průmyslu n.p. Pozořice.
Hajný Jaroslav
Narozen: 21. 2. 1914
Narodil se v obci Libanovka na Volyni v české rodině kováře jako starší ze dvou dětí. Po roce 1917 se Libanovka stala součásti sovětské Ukrajiny. Po ukončení české obecné školy pokračoval ve studiu na sovětském elektrotechnickém institutu a po jeho ukončení nastoupil v roce 1934 práci v městské elektrárně v Lucku. Pracoval v ní i v době, kdy byla Volyň okupována nacistickým Německem. Hned po německé okupaci se on a celá jeho rodina zapojili do české odbojové skupiny na Volyni s názvem Blaník. Podílel se na rozšiřování protinacistických letáků a protože měl elektrotechnické vzdělání, staral se o chod ilegálního radiového přijímače. Když byla na jaře 1944 Volyň osvobozena Rudou armádou, bylo mu již 30 roků a v doplňovacích odvodech byl jako Čech sovětskou odvodovou komisí zařazen k československému armádnímu sboru. Společně s ním ke sboru nastoupil jeho mladší bratr, který později v bojích padl. Po prezentaci byl jako nevoják poslán do krátkého vojenského výcvikového kursu a po jeho ukončení v druhé polovině léta 1944 byl s přihlédnutím k jeho odbornosti zařazen jako radista. Do bojů vstoupil koncem léta 1944 u polského města Krosna po jeho osvobození do bojů o Dukelský průsmyk. Po překonání Karpat se podílel na osvobozování Slovenska. Také zde musely osvobozenecké jednotky svádět těžké boje o každý kilometr slovenského území. I když byl zařazen jako radista, zúčastnil se v první linii bojů se zbraní v ruce. Svoji bojovou cestu ukončil na území Moravy, odkud odjel se svojí jednotkou do Prahy a po slavnostní přehlídce na Žatecko, aby zajistili v pohraničních oblastech s koncentrací německého obyvatelstva klid a pořádek. Za svoji účast v boji obdržel řadu vyznamenání, mezi nimi Dukelskou pamětní medaili, medaili Za statečnost a medaili Za bojové zásluhy a sovětskou medaili Za vítězství nad Německem. Po demobilizování se rozhodl využit nabídky československé vlády a usadit se trvale v Československé republice. Začal hospodařit na zemědělské usedlosti po odsunuté německé rodině ve Vojkovicích u Brna. V roce 1947 se sem za ním přestěhovali z Libanovky jeho rodiče. Po utvoření jednotného zemědělského družstva v obci se stal jeho členem.
Iránek Vladimír
Narozen: 25. 2. 1901
Narodil se v Zálesí v sovětské části Volyně v rodině českého zemědělce. Po ukončení české obecné školy zůstal pracovat s rodiči a sestrou v zemědělství. Když byla Volyň na jaře 1944 osvobozena Rudou armádou a na osvobozeném území proběhly doplňovací odvody do Rudé armády, byl jako Čech odvodovou komisí zařazen k československé brigádě, která se zde na Volyni přeformovávala na armádní sbor. Prezentován do jednotky byl 9. dubna 1944 po krátkém základním výcviku byl zařazen jako obsluha minometu u 3. minometné roty 3. praporu. Svůj bojový křest prodělal ještě na polském území v prostoru městečka Krosna. Nejtěžšími boji však prošel v pohoří Karpat v prostoru Dukelského průsmyku, Po dosaženi území Slovenska vedla jeho cesta směrem na Moravu do Přerova, kde ho zastihlo ukončení války. Po vojenské přehlídce v Praze v květnu 1945 byl demobilizován, na Volyň se však nevrátil. Přijal nabídku československé vlády a usadil se v Československu, kde mu byla a nabídnuta zemědělská usedlost po odsunuté německé zemědělské rodině ve Vojkovicích. Nejprve hospodařil jako soukromý zemědělec, po utvořeni jednotného zemědělského družstva se stal jeho členem.
Iránek Vladimír
Narozen: 27. 6. 1927
Narodil se ve vesnici Zálesí na Volyni jako starší ze dvou dětí v rodině českého zemědělce. Po ukončení základní školní docházky zůstal pracovat s rodiči v zemědělství. Po těžkých Ietech německé okupace byla Volyň na jaře 1944 osvobozena Rudou armádou, s níž přišly do této ukrajinské oblasti také jednotky československé brigády, aby se zde přeformovaly na armádní sbor. Volyňští Češi při doplňovacích odvodech byli sovětskou odvodovou komisí zařazováni do československého vojska. Do jednotky se hlásili i ti, kteří nepodléhali odvodové povinnosti. Jedním z nich byl i Vladimír, kterému toho roku bylo teprve 17 let. Po absolvování základního výcviku byl zařazen do kursu pro spojaře. Svoji bojovou cestu zahájil v Karpatsko – dukelské operaci. V boji utrpěl těžké zranění nohy, Po ošetření v polní nemocnici strávil půl roku v rehabilitačním sanatoriu v Soči. Po propuštění ze sanatoria se vrátil ke své jednotce, která v té době již sváděla boje na slovenském území. Zúčastnil se bojů při osvobozování Liptovského Mikuláše. Zde onemocněl těžkým zápalem plic a musel být znovu odeslán do polní nemocnice. Po skončení bojů prožíval první dny svobody v Praze, kde se zúčastnil vojenské přehlídky. Po skončení přehlídky odjel jednotkou na Žatecko, kde zajištovali klid a pořádek a vyhledávali ukrývající se německé záškodníky a zbytky německých jednotek. Po demobilizaci se rozhodl zůstat trvale v Československu. Se skupinou dalších odjel na jižní Moravu, kde získal ve Vojkovicích zemědělskou usedlost po odsunuté německé rodině. Krátce po příjezdu do obce se oženil s dcerou českého osídlence, která přišla do Vojkovic z jižních Čech. Nejprve hospodařil samostatně, po založení jednotného družstva v obci se stal jeho členem. V zemědělské škole v Ivančicích si doplnil odborné zemědělské vzdělání. V zemědělském družstvu pracoval až do důchodu.
Jona Václav
Narozen: 8. 11. 1903
Narodil se v obci Libanovka na Volyni v rodině českého zemědělce, která se do tehdejší části polské Ukrajiny vystěhovala v době Rakouska-Uherska. Po skončeni školní docházky na obecnou školu zůstal pracovat s rodiči v zemědělství. Bylo mu již 40 roků, byl ženatý a měl dvě děti, když byla Volyň osvobozena Rudou armádou německé okupace. Jako Čech byl při doplňovacích odvodech odvodovou komisi zařazen k československému armádnímu sboru, u něhož byl prezentován již 23. března 1944. Pro vyšší věk byl poslán do základního vojenského výcviku se specializací řidiče nákladního automobilu. Po ukončení výcviku byl koncem léta zařazen k autorotě u 1. brigády, s niž odjel na osvobozené polské území do podhůří Karpat. Boje v Karpatech o přistup k slovenské hranici nebyly náročné jen pro útočící jednotky, ale také pro řidiče automobilů, kteří zajištovali přísun munice a odvoz raněných v těžkém horském terénu, na podzim blátivém a v zimě zledovatělém. Po dosažení území Slovenska se zúčastnil osvobozování Bardějova a bojů v prostoru Váhu. Svoji bojovou cestu zakončil na Moravě v Přerově. Za svoji účast v boji obdržel Dukelskou pamětní medaili a několik dalších československých a sovětských vyznamenání. Po slavnostní přehlídce v květnu 1945 se zúčastnil zajišťování pořádkové služby na Žatecku. Po demobilizaci se rozhodl zůstat trvale v Československu. Pro svůj pobyt se zvolil obec Vojkovice, kde získal zemědělskou usedlost po odsunuté německé rodině. Až do založení jednotného zemědělského družstva v obci soukromě hospodařil, později pracoval až do důchodu v JZD. V roce 1947 se za ním v rámci reemigrace přistěhovala z Volyně manželka s dětmi.
Jona Václav
Narozen: 18 4.1926
Narodil se na Volyni v obci Libanovka v rodině českých zemědělců, kteří se do této úrodné oblasti Ukrajiny vystěhovali v době Rakouska-Uherska. Po skončení obecné školy, na níž se vedle českého jazyka vyučovala také polština a ruština, zůstal pracovat s rodiči v zemědělství. Když po téměř třech letech německé okupace byla Volyň na jaře 1944 osvobozena Rudou armádou, byl osmnáctiletý Václav v doplňovacích odvodech sovětskou odvodovou komisí jako Čech zařazen k československému armádnímu sboru. Zde byl prezentován již 21. 3. 1944 a po krátkém základním výcviku, během něhož absolvoval i zdravotní specializovaný kurs, byl zařazen ke 3. samostatné brigádě jako zubní laborant. Koncem léta 1944 odjel do podhůří Karpat. Podle vojenských záznamů se účastnil bojových operací v prostoru karpatského pohoří a při osvobozováni Slovenska byl raněn. Svoji bojovou cestu ukončil na Moravě v Přerově, odkud odjel s jednotkou do Prahy, kde se v květnových dnech 1945, účastnil slavnostní vojenské přehlídky. Z Prahy vedla jeho cesta na Žatecko, kde byly jednotky čs. armádního sboru pověřeny zajištěním pořádku v oblastech s německým obyvatelstvem. Za svoji bojovou činnost byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a Dukelskou pamětní medailí. 3. ledna 1946 byl demobilizován hodnosti rotného. Rozhodl se zůstat trvale v Československé republice na základě nabídky československé vlády. Odjel na jižní Moravu do Vojkovic u Brna, kde získal zemědělskou usedlost č. 83 po odsunuté německé rodině. Až do založeni jednotného zemědělského družstva hospodařil samostatně. Po jeho utvořeni se stal jeho členem a pracoval jako traktorista. Od 1. ledna 1978 nastoupil jako dělník k Průmyslovým stavbám v Brně.
Musil Karel
Narozen: 8. 8. 1910
Narodil se na Volyni v obci Vrba česko-polské rodině (otec Čech matka Polka). Krátce po jeho narozeni se rodina přestěhovala do Libanovky. Po ukončení české obecné školy zůstal pracovat v zemědělství, kde pomáhal matce. Na jejich bedrech ležela veškerá tíha starosti o hospodářství. neboť v době, kdy bylo Karlovi osm roků, jeho otec zemřel. Když byla Volyň na jaře 1944 osvobozena Rudou armádou od německých okupantů, mu bylo již 44 roků by ženatý a měl malou dceru a narodil se mu syn. V doplňujících odvodech, které byly sovětskými orgány na osvobozeném území uspořádány, byl odveden a jako Čech byl zařazen k československému armádnímu sboru. Po prezentaci byl odeslán do základního vojenského výcviku a po jeho ukončeni byl zařazen k pěší rotě 3. praporu, se kterým odjel na osvobozené polské území v podhůří Karpat. Již v prvních dnech bojů v karpatském horském prostoru byl zraněn a odsunut do polní nemocnice na polské území. K jednotce se vrátil v závěru karpatských bojů a po zdolání německé obrany vstoupil na slovenskou půdu. První osvobozenou obci, do níž přišel počátkem ledna, byla Nižná Olšava. Po čtyřměsíčním boji na slovenské půdě ukončil svoji bojovou cestu na Moravě v Prostějově. Po slavnostní přehlídce v květnu 1945 byla jednotka odeslána na Žatecko, aby zde v prostoru se silnou koncentrací německého obyvatelstva zajištovali klid a pořádek. Po demobilizaci se rozhodl využit nabídku československé vlády a usadit se trvale v Československu. Se skupinou dalších volyňských Čechů, příslušníků čs. armádního sboru, odjel na jižní Moravu, kde získal ve Vojkovicích zemědělskou usedlost po odsunuté německé rodině. V roce 1947 sem za ním přijela manželka s dětmi. Nejprve hospodařil soukromě, po vytvořeni jednotného zemědělského družstva se stal jeho členem.
Nájemník Jaroslav
Narozen: 15. 5. 1914
Padl: 9. 9. 1944
Narodil se v obci Bakovec v okrese Luck v ruské části Volyně, kam se jeho rodiče vystěhovali době Rakouska-Uherska. Po ukončeni školní docházky pracoval s rodiči v zemědělství. Když po téměř třech letech německé okupace byla Volyň osvobozena na jaře 1944 jednotkami Rudé armády, byl již ženatý a měl dceru. V doplňovacích odvodech byl sovětskou odvodovou komisí v Lucku jako Čech zařazen do československého armádního sboru. Po absolvování krátkého výcviku odjel jednotkou do podhůří Karpat. kde se účastnil bojů o Dukelský průsmyk. V prvních dnech po zahájení operace padl. Po skončeni války se jeho žena s dcerou a dalšími Čechy vystěhovala z Volyně na jižní Moravu do Vojkovic.
Němec Vladimír
Narozen: 30. 1. 1920
Narodil se na Volyni ve vesnici Zálesí v české zemědělské rodině, jejíž předkové se sem do tehdejší části polské Ukrajiny vystěhovali v době Rakouska – Uherska. Po ukončení základní školy zůstal pracovat s rodiči v zemědělství. Když na jaře 1944 po osvobození Volyně od německých okupantů Rudou armádou probíhaly doplňovací odvody, stal příslušníkem československého armádního sboru, který zde doplňoval z Čechů, žijících na Volyni, svůj stav. Po absolvování základního vojenského výcviku byl zařazen k jednotce protiletadlového dělostřelectva jako obsluha protitankového kulometu. Nastoupil k rotě, která byla včleněna v rámci sboru jako obrana štábu sboru. Až do příchodu na dukelské bojiště, proto nebyla nasazena do přímého boje. Těžká situace na karpatském bojišti, především boje o Dukelský průsmyk, přiměly velení sboru nasadit do boje všechny síly. Proto byla i tato kulometná jednotka nasazena do první linie jako podpora útočící pěchoty. Zde utrpěl vážné zranění hlavy a po ošetření polní nemocnici byl odeslán na doléčení do nemocnice na území Sovětského svazu. Zpět k jednotce se vrátil v době, kdy již ukončila svoji bojovou činnost a plnila bezpečnostní službu na Žatecku. Po svém návratu byl zařazen k týlové složce sboru. Po demobilizování se rozhodl využit nabídky československé vlády zůstat v Československu. Byl ve skupině, která odjela ze Žatecka na jižní Moravu do Vojkovic. Zde zpočátku hospodařil na zemědělské usedlosti po odsunuté německé rodině, po vytvoření jednotného zemědělského družstva se stal jeho členem.
Prýmek Josef
Narozen: 3. 3. 1910
Narodil se v Ostrožci na Volyni, kam se jeho rodiče vystěhovali době Rakousko – uherské monarchie. Po ukončení školní docházky na obecné škole zůstal pracoval s rodiči v zemědělství. Napadení Sovětského svazu v roce 1941 ho zastihlo jako vojáka Rudé armády, v níž byl prezentován od 14. května 1941. Ještě nevycvičený se tak zapojil do obranných bojů v pohraničních oblastech Ukrajiny a při obraně Kyjeva. Zde utrpěl zranění hlavy a byl odsunut do vojenské nemocnice v zázemí. Když se po svém uzdravení dozvěděl, že se na území Sovětského svazu městečku Buzuluk začala formovat československá vojenská jednotka, požádal před svým návratem do Rudé armády o to, aby jako Čech mohl bojovat v této jednotce. Do Buzuluku přijel ve druhé polovině února 1942 a 23. února byl zařazen do stavu jednotky. Protože již měl za sebou první bojové zkušenosti, byl zařazen mezi poddůstojníky. Stal se zástupcem velitele družstva zákopnické čety, s níž se účastnil bojů při obraně Sokolova. Po utvořeni 1. čs. samostatné brigády, byl zařazen jako pátrač 1. polního praporu, s nímž se zúčastnil v listopadu 1943 bojů při osvobozováni Kyjeva. Znovu se tak ocitl v kyjevském prostoru, tentokráte ne aby město bránil před nepřítelem, ale aby je osvobodil. Po bitvě u Kyjeva, Bilé Cerkve a Žaškova, se ocitl na několik měsíců na Volyni, a to v době, kdy se zde brigáda přeformovávala na armádní sbor. Po dlouhých měsících se tak opět setkal s rodiči. Konec roku 1944 ho opět zastihl na bojišti, tentokráte v těžkém horském terénu Karpat. Zúčastnil se bojů při osvobozování Slovenska a svoji bojovou cestu zakončil na Moravě u Přerova v hodnosti desátníka. Služba v armádě však pro něho ještě neskončila. Po slavnostní přehlídce počátkem května 1945 v Praze odjel s jednotkou na Žatecko, kde zajištovali pořádek v oblastech s německým obyvatelstvem a likvidovali zbytky nacistické armády, která se zde ukrývala. Za svoji činnost v čs. vojenské jednotce obdržel řadu vyznamenání, mezi nimi Sokolovskou pamětní medaili, Čs. válečný křiž 1939, sovětskou medaili Za vítězství nad Německem. Po své demobilizaci se usadil natrvalo v Československu. Až do své smrti žil ve Vojkovicích u Brna, kde zpočátku hospodařil na zemědělské usedlosti o odsunuté německé rodině, později po utvoření jednotného zemědělského družstva obci dojížděl do Brna, kde pracoval jako kovář v Závodech Jana Švermy.
Rejzek Josef
Narozen: 4. 2. 1912
Narodil se na Volyni v obci Moskovština v okrese Dubno v zemědělské rodině českých vystěhovalců jako starší ze dvou dětí. Po ukončení základní školy s českým, polským a ruským vyučováním pokračoval od roku 1923 ve studiu na reálném gymnáziu v Lucku /SSSR/. Poslední tři ročníky absolvoval večerně při učení se zámečníkem. Protože se po maturitě rozhodl pro učitelskou dráhu, nastoupil v roce 1929 studium na sovětském učitelském institutu v Křemenci. Po jeho ukončení roce 1931 pracoval několik měsíců s rodiči v zemědělství a od června 1932 nastoupil jako redaktor českého týdeníku Krajské listy v Lucku. Po roce působení v redakci odjel do Československa, kde studoval jeden ročník Benešova gymnázia v Praze. Od dubna 1938 působil opět jako redaktor Krajských listů. Od září 1939 nastoupil místo učitele na obecné škole v obci Semiduby, kde pracoval až do okupace Ukrajiny nacistickým Německem. V době příchodu německých okupantů na Volyň mu bylo 29 roků, byl již ženatý a krátce před příchodem okupantů se mu narodila dcera Jaroslava. Přesto neváhal a když se mezi českým obyvatelstvem na Volyni utvořila odbojová organizace Blaník, stal se jejím členem. Byl vedoucím III Okrsku s centrem v Moskovštině a vedoucím redaktorem ilegálního čtrnáctideníku Hlasatel, který začal od 29. září 1943 Blaník vydávat. Krátce po příchodu okupantů se mu narodil syn. Od července 1942 až do jara 1944 pracoval v zemědělství svých rodičů. Když na jaře 1944 po skončení osvobozovacích bojů proběhly na Volyni doplňovací odvody do jednotek Rudé armády, byl jako Čech odvodovou komisí v Rovně odeslán k československé vojenské jednotce, která se na Volyni přeformovávala z brigády na armádní sbor. 7. března 1944 byl prezentován a jako absolvent učitelského institutu byl odeslán do válečné školy důstojníků v Stečově. Po svém návratu k jednotce byl zařazen jako rotmistr v kanceláři štábu 1. československé brigády. 7. 10. 1944 byl v bojích u Kobylan na Dukle raněn střepinou granátu do levého předloktí. 21. prosince 1944 mu byla propůjčena hodnost podporučíka pěchoty v záloze a byl pověřen velením čety 3. polního praporu. S ní se zúčastnil bojů při osvobozování Slovenska. Zde 20. března 1945 u Liptovského Mikuláše utrpěl průstřel pravého kolena. Konec války ho zastihl na nemocničním lůžku. Po propuštění z nemocnice se vrátil ke své jednotce, dislokované na Žatecku. Zde byl po svém návratu zařazen jako velitel osvětové služby posádky Žatec, kde působil až do 31. ledna 1946, kdy byl demobilizován. Za účast v boji mu byla udělena Čs. medaile Za zásluhy a Čs. vojenská pamětní medaile. Po odchodu armády zůstal v Československu, kam se za ním přistěhovala žena s dětmi. Nastoupil místo učitele v Pohořelicích na jižní Moravě. Politické změny v únoru 1948 ho zastihly jako učitele na měšťanské škole v Rajhradě u Brna. V roce 1949 až 1950 pracoval jako redaktor podnikového časopisu Mosilana, roce 1951 jako redaktor deníku Práce. Na podzim v témže roce nastoupil jako účetní Středomoravských mlýnů a přestěhoval se do Vojkovic. Po odchodu do důchodu působil jako překladatel v podniku Konstrukta Brno.
Sedláček Vladislav
Narozen: 28. 5. 1911
Narodil se jako nejmladší z 10 dětí v Libanovce na Volyni rodině českého zemědělce, která se do této úrodné části polské Ukrajiny vystěhovala v době Rakouska Uherska. Po roce 1917 připadla tato část Volyně Sovětskému svazu. Po ukončení školní docházky do tamní obecné školy zůstal pracovat v zemědělství. V době, kdy na podzim 1939 vypukla v Evropě světová válka, byl již ženatý. V dubnu 1941 byl povolán do Rudé armády jako záložník a zařazen do samostatného ženijního stavebního praporu, který prováděl výstavbu polních opevnění na sovětsko-německé demarkační čáře v Západním Bugu poblíž města Sokal. Zde ho také zastihlo přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem 22. června 1941. Během ústupu za neustálého bombardováni německým letectvem opravovali: ženisté mosty a poškozené silnice. Když byl v březnu 1942 prapor rozformován, byl poslán pracovat do zbrojní továrny na Sibiř. Z těžkých drsných podmínek ho vysvobodila zpráva, že v Buzuluku se začala utvářet československá vojenská jednotka Spolu s dalšími volyňskými Čechy, nacházejícími se ve stejných sibiřských podmínkách. se do ní přihlásil. Odjel do Buzuluku, kde absolvoval vojenský výcvik. Svůj první bojový křest v československém vojsku prodělal bitvě u Sokolova, kde byl boji raněn a poprvé vyznamenán. U Kyjeva velel družstvu ženistů, které mělo za úkol připravit průjezd tanků nepřátelskou obranou, kterou tvořil protitankový příkop, vybudovaný ještě Rudou armádou v roce 1941 a na jehož budování se jako příslušník ženijního praporu podílel. Znalost terénu přispěla ke zdárnému splnění úkolu. Družstvu se podařilo odstranit německé miny a vytvořit průchod pro sovětské a československé tanky. Při plnění tohoto úkolu byl lehce raněn. Za splněni tohoto úkolu byl vyznamenán a jmenován do hodnosti rotmistra. Když v březnu 1944 vstoupila čs. brigáda na Volyň, setkal se po dlouhých měsících se svojí rodinou, Nastal krátký odpočinek, během něhož se brigáda přeformovávala na armádní sbor. Během něho se rotmistr Sedláček podílel na doplňování a výcviku ženijního útvaru. Po několika měsících tvrdého intenzivního výcviku nastoupily československé jednotky opět do boje v Karpatsko-dukelské operaci. V tvrdých těžkých bojích v Karpatech byl opět raněn. Válku ukončil na Moravě v hodnosti štábního rotmistra s vyznamenáním dvěma Čs. válečnými kříži 1939, Čs. medaili za zásluhy a čtyřmi sovětskými vyznamenáními, mezi nimiž byla sovětská medaile Za vítězství nad Německem. Po demobilizování se rozhodl zůstat trvale v Československu. Využil nabídky československé vlády a usadil se ve Vojkovicích, kde začal hospodařit jako soukromý zemědělec na zemědělské usedlosti po odsunuté německé rodině. V roce 1947 se za nim přistěhovala žena s dětmi. Po utvoření Jednotného zemědělského družstva se stal jeho členem.
Skalský Josef
Narozen: 29. 1.1908
Narodil se v obci Špakov v polské části Volyně v rodině českých vystěhovalců jako nejstarší z pěti dětí. Po ukončení školní docházky na obecnou školu s českým a polským vyučovacím jazykem se vyučil stolařem. Když na jaře 1944 sovětská vojska osvobodila polskou část Volyně, byly i na tomto osvobozeném území konány doplňovací odvody do řad Rudé armády. V té době mu již bylo 36 roků. Byl odveden společně se dvěma mladšími bratry a všichni tři jako občané české národnosti byli sovětskou vojenskou odvodovou komisí zařazeni do československé samostatné brigády, která se po těžkých bojích na Volyni přeformovávala na armádní sbor. Jako nevoják byl nejprve zařazen do krátkého základního vojenského výcviku, během něhož byl vycvičen na funkci spojaře. Jeho mladší bratři byli po skončení výcviku zařazeni – Stanislav k pěchotě, Václav jako řidič. Svoji bojovou cestu zahájil Josef v Karpatsko-dukelské operaci. Funkce spojaře vyžadovala pobyt v první linii a nutné plnění úkolů pod hustou palbou nepřítele. I když v průběhu bojů nebyl nikdy zraněn, těžké bojové podmínky zanechaly stopy na jeho zdraví. Po překonání Karpat se zúčastnil osvobozovacích bojů na Slovensku a na Moravě, kde ho také zastihla kapitulace Německa a ukončení války. Po skončení války odjel s jednotkou do Prahy, kde se zúčastnil přehlídky československých jednotek. Po měsících strávených na frontě se všichni tři bratři setkali. Pro Josefa jeho pobyt v československé armádě skončil. V důsledku těžkých bojových podmínek u něho propukl těžký zápal plic a musel být hospitalizován v nemocnici ve Slaném, kde byl do uzdraveni demobilizován. Zatímco Stanislav, který byl při odchodu na frontu již ženatý, se vrátil na Volyň, Josef s Václavem se rozhodli zůstat v Československé republice. Josef začal hospodařit na jedné ze selských usedlostí po odsunuté německé rodině ve Vojkovicích u Rajhradu. Když do Vojkovic přišli další reemigranti, našel si mezi nimi svoji budoucí manželkou a oženil se. Hospodařil samostatně až do utvoření jednotného zemědělského družstva v obci, jehož se stal členem.
Šorma Václav
Narozen: 18. 8. 1917
Narodil se v obci Malovaná v Rovenské oblasti na Volyni. kde Jeho rodiče, čeští vystěhovalci z doby Rakouska-Uherska, hospodařili na zemědělské usedlosti, jako nejmladší ze čtyř dětí. Po ukončení obecné školy zůstal pracovat s rodiči a sourozenci v zemědělství. V době, kdy nacistické Německo napadlo Polsko, byl vojákem polské armády. Protože Malovaná byla součástí polské části Volyně. Do bojového kontaktu s německou armádou se však nedostal, neboť jednotka, již byl příslušníkem, měla za úkol zabránit vstupu jednotek Rudé armády na polské území. Když Polsko kapitulovalo, překročily sovětské jednotky polské hranice, Šormova jednotka byla odzbrojena a naložena do nákladních vagonů, které je měly odvést do pracovních táborů na Sibiři. Společně s jedním z vojáků se mu podařilo zneškodnit vojáka, který je měl ve vagónu hlídat a vyskočil z rozjíždějícího se vlaku. Vrátil se do 150 kilometrů vzdálené obce. Do armády se vrátil v březnu 1941, kdy byl mobilizován do Rudé armády a poslán do Kurské oblasti do stanice Kastorná Vostočná. Po napadení Sovětského svazu v červnu 1941 nacistickým Německem byl nasazen do obrany v prostoru Šepetovky na Ukrajině. Rychlý postup nepřítele přinutil sovětské jednotky k ústupu do Charkova. Jako politicky nespolehlivý byl přeřazen do pracovních jednotek a odeslán nejprve na severní Ural, později na Sibiř. Zde se ze sovětských novin dozvěděl o formování československé vojenské jednotky v Buzuluku a o výzvě, aby se do ní hlásili Češi e Slováci, nacházející se na území Sovětského svazu. Počátkem března 1942 přijel do Buzuluku a 9. března byl prezentován jako příslušník 1. čs. armádního praporu. Byl zařazen k pěchotě. Po tvrdém výcviku odjel s praporem v lednu 1943 na frontu. Jeho prvním bojovým nasazením se stala obrana Sokolova. Byl jedním 2 těch, kteří pod velením nadporučíka Otakara Jaroše v 1. rotě bojovali v Sokolovu. Po přetvořeni praporu na 1. čs. samostatnou brigádu odjížděl na frontu již jako dělostřelec, velitel děla v hodnosti desátníka. Během vlakového transportu ke Kyjevu zažil bombardování vlaku, kde jen o vlásek unikl smrti. Při tomto náletu bylo zabito mnoho důstojníků. Do bitvy o Kyjev nastoupil již jako první důstojník. Po osvobození Kyjeva čekaly jednotku těžké boje u Bilé Cerkve, probíhající za krutých mrazů, kdy zmrzlá půda nedovolovala se zakopat. Poslední bitvou v tomto období byly boje u Žaškova. V jarních měsících 1944 byla brigáda vyjmuta z prvního sledu a poslána na Volyň, aby se zde doplnila a přeformovala na sbor. Jeho dělostřelecká jednotka byla poslána na území Rumunska, kde až do měsíce srpna probíhalo procvičování a doplňování stavu. V novém bojovém nasazení byl zařazen nejprve do Karpatsko – dukelské operace, odkud po prvních bojích u městečka Krosna byla jednotka stažena a zařazena v lednu 1945 do Jaselsko-gorlické operace. Bylo do ní zařazeno všech pět československých dělostřeleckých pluků jako podpora útočících sovětských jednotek. Po skončeni bojů u Jasla se vrátil s jednotkou zpět do bojů na Dukle. I když zde v boji utrpěl zranění nohy a zad, zůstal u jednotky. Do posledního boje zasahoval při osvobozování Trenčína. Konec války ho zastihl na Moravě U Přerova, odkud odjel do Prahy, kde Se zúčastnil v květnových dnech 1945 slavnostní přehlídky. Československou jednotku opouštěl v hodnosti podporučíka, vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, sovětskou medailí Za vítězství nad Německem, Dukelskou medailí a sovětským Řádem Rudé hvězdy. Po demobilizaci zůstal v Československu, kam za ním přijela jeho žena, s niž se oženil rok před odchodem do armády a s níž se setkal až v roce 1947. Usadil se ve Vojkovicích na jižní Moravě a hospodařil na usedlosti po odsunuté německé rodině. Po vytvoření zemědělského družstva se stal jeho členem.
Tuháček Eduard
Narozen: 2 2. 1921
Narodil se v sovětské části Volynẽ v obci Kurdějovka v rodině českých vystěhovalců z doby Rakouska-Uherska jako třetí ze čtyř děti. Po ukončení sovětské desetiletky nastoupil jako inspektor v pobočce sovětské banky. V roce 1941 byl povolán krátce před přepadením Sovětského svazu nacistickým Německem k výkonu vojenské služby v Rudé armádě. Byl zařazen jako radista k tankovému útvaru. Od prvních okamžiků německé nacistické agrese se účastnil obranných bojů a ústupu až k Moskvě. Zde byl zasažen do hlavy a odvezen z bojiště do jedné z moskevských nemocnic. Po propuštěni z nemocnice byla již nepřátelská vojska z moskevské oblasti vytlačena a on byl přeřazen k jednotce. která byla odeslána na Sibiř budovat nový zbrojařský průmysl. I když žádal o zařazení do bojové jednotky, byly jeho žádosti zamítnuty. Teprve na jaře 1944, když se od lékařky v nemocnici dozvěděl, že v Sovětském svazu bojuje i 1. československá vojenská jednotka, dosáhl s pomoci lékařky toho, že byl zařazen do čs. armádního sboru. V československé jednotce byl prezentován 15. 7. 1944 a při jeho zařazeni bylo přihlédnuto k tomu, že již bojoval v Rudé armádě jako tankista. Byl zařazen v poddůstojnické hodnosti k Čs. tankové brigádě jako správce skladu pohonných hmot. S tankovou brigádou odjel koncem léta do podhůří Karpat, kde sovětské velení připravovalo Karpatsko-dukelskou operaci. Do boje vstoupil s tankovou brigádou 30. září 1944 na polském území u osady Zyndranawa. I když nebyl v tomto boji v první linii, ležela na něm a jeho podřízených zodpovědnost za to, že tanky uprostřed útoku nezůstanou bez pohonných hmot. Po dosažení slovenského území a osvobození města Kežmaroku vedla jeho bojová cesta s tankovou brigádou opět na polské území. Účastnil se osvobozovacích bojů polských měst Nowy Targ, Jordanów. Maków, Suchá, Wadowice, Wodzislav. Na české území vstoupil u Strahovic jako řidič středního tanku. Tuto funkci plnil od 1. dubna 1944 vedle dosavadní funkce skladníka pohonných hmot. Jako řidič tanku se účastnil velké bitvy v prostoru Kravař a osvobození Ostravy. Jeho bojová cesta skončila v Přerově. Po slavnostní vojenské přehlídce v Praze v květnu 1945 odjel se svojí jednotkou na Žatecko, kde byly jednotky Sboru pověřeny pořádkovou službou. Zde byl 27.8. 1945 v hodnosti desátníka demobilizován. Za svoji bojovou činnost byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a Dukelskou pamětní medailí. Po demobilizaci se rozhodl zůstat trvale v Československé republice. Odjel na jižní Moravu, kde ve Vojkovicích u Rajhradu získal zemědělskou usedlost po odsunuté německé rodině. Když bylo v obci založeno jednotné zemědělské družstvo, stal se jeho členem.
Vacek Jiří
Narozen: 5. 3. 1921
Narodil se na Volyni v obci Pokosy okres Rovno rodině českých vystěhovalců. Zde také vychodil obecnou školu a po jejím ukončení zůstal pracovat s rodiči zemědělství. Když na jaře 1944 byla volyňská Ukrajina osvobozena, bylo mu 21 roků. Přihlásil se spolu s dalšími českými muži vesnice do 1 čs. samostatného armádního sboru. Byl prezentován 10. dubna 1944 v Rovně a po prodělání základního vojenského výcviku byl zařazen ke 3. polnímu praporu. Byl nasazen do Karpatsko-dukelské operace a bojový křest prodělal ještě na polském území na přístupové cestě ke karpatským horám. Účastnil se bojů u Machnówky. Nejtěžšími boji však prošel v bojích o Dukelský průsmyk, zejména při dobývání kóty 534. V první linii strávil plných 7 měsíců, během nich byl čtyřikrát raněn. Na území Slovenska se účastnil bojů při osvobozování Liptovského Mikuláše. Po svém čtvrtém zranění byl převelen od bojové k technické rotě. Po skončení války se rozhodl přijmout nabídku československé vlády zůstat trvale v Československé republice. Usadil se ve Vojkovicích na jižní Moravě, kde začal soukromě hospodařit na zemědělské usedlosti po odsunuté německé rodině. Po založení jednotného zemědělského družstva v obci se stal jeho členem. Po vystudování Vysoké školy zemědělské v Brně pracoval v družstvu jako agronom.