Franz Klimsch se narodil 10. února 1921 ve Vojkovicích na č. p. 83 v rodině půlláníka Franze Klimsche. Byl nejmladším dítětem v rodině, jeho sourozenci Friedrich a Maria byli o 12 a 9 let starší. Vyrostl ve Vojkovicích v rodině sedláka (jeho otci se říkalo Spargelklimsch, protože mimo jiné ve velkém pěstoval chřest).
V říjnu 1938, kdy byly i Vojkovice přičleněny k Velkoněmecké říši, se stal občanem říše. Tím pádem se na něj vztahovala všechna práva, ale i povinnosti občana říše. Jednou z nich byla i vojenské služba ve Wehrmachtu. Byl jedním z cca 120 mužů, kteří z Vojkovic do Wehrmachtu narukovali. Do armády byli povoláváni všichni bojeschopní muži od 19 let. Dobrovolně se však mohli přihlásit už od věku 17 let.
Franz Klimsch byl povolán na počátku roku 1941. Byl povolán k válečnému námořnictvu. Pro rodiče to byla relativně dobrá zpráva. Syn sice narukoval do války, ale obecně se věřilo, a do jisté míry to i platilo, že na válečných lodích jsou vojáci v relativním bezpečí, nehrozí jim bezprostřední nebezpečí jako v prvních liniích. Protože obecně k námořnictvu byli přijímáni jen dobrovolníci, a to jak v době míru, tak i války, je velmi pravděpodobné, že Franz Klimsch se k námořnictvu přihlásil dobrovolně. Mohla ho ovlivnit i brožura „Jak se dostanu k vojenskému námořnictvu“, která v té době byla distribuována ve velkém po celé Říši. Dobrovolník se musel zavázat, že u námořnictva stráví minimálně čtyři roky. Pokud by se byl býval stal nižším důstojníkem, prodlužovala se doba služby automaticky na dvanáct let. K tomu je nutno započítat ještě dobu výcviku, který trval od tří do dvanácti měsíců. Každý zájemce musel osvědčit několik základních podmínek: jeho věk musel být mezi 19 a 23 lety, musel měřit víc než 160 cm, musel prokázat německou státní příslušnost, zdravotní způsobilost, prokázat příslušnost k árijské rase, nesměl být trestaný a musel být svobodný, dále musel mít ukončené vzdělání. Po podání žádosti o přijetí musel absolvovat přijímací zkoušku na admiralitě pro Severní nebo Baltské moře. Pokud uspěl, absolvoval základní výcvik, který zahrnoval nejprve výuku správného postoje a chůze, pak se učil vojenský pozdrav, zacházení se zbraní, sportovní tréning a pochodová cvičení, nástup, údržba zbraní, úklid lodě apod. Toto vojáci absolvovali v době od 1.dubna do 2.srpna, kdy slavnostně složili slib k rukám Adolfa Hitlera. Podle jejich vzdělání a kvalifikace byli pak vojáci rozděleni do cca 30 různých oborů, kde se dál vzdělávali. Po ukončení přípravy byli rozdělováni už na konkrétní válečné lodě.
Franz Klimsch patřil k pouhým 37 vojákům pocházejícím ze Sudet, kteří se dostali na Bismarck. Základní výcvik absolvoval ve Stralsundu u 11.Schiffstammabteilung. Odtud byl převelen na Bismarck, ale protože loď ještě nebyla zcela dokončena, byl převelen na obytnou loď New York, která kotvila v Gotenhafenu, a kde se shromažďovala část budoucí posádky. Odtud cesta vedla do Hamburku, kde již čekalo nové vedení.
Klimsch byl zařazen do námořnického personálu 1. – 6. divize (z 12. divizí). Později byl povýšen na námořního desátníka. Bohužel nikde není přímý záznam, ke které konkrétní z těchto divizí Klimsch patřil. Organizačně byla posádka rozdělena do dvanácti divizí, jejichž stav se pohyboval mezi 180 a 220 muži. Divize 1 až 4 byly tvořené námořnickým personálem, jehož bojová stanoviště byla v prostoru těžkého a středního dělostřelectva. Divize 5 a 6, tvořené rovněž námořnickým personálem, obsazovaly všechny protiletadlové zbraně. U námořnických divizí 1 až 6 bylo běžné rozdělení na pravoboké a levoboké hlídky. Divize 1, 3 a 5 tvořily pravoboké a divize 2, 4 a 6 levoboké hlídky. Na bojové plavbě musely divize 1 až 6, posílené asi polovinou příslušníků divizí 7 a 8 obsazovat šachovnicovým způsobem polovinu všech bojových stanovišť. Když přišel povel „připravit Bitevní loď Bismarck k boji“, musela hlídka, která měla právě volno, zabrat neobsazené bojové stanoviště. Po technické stránce plula s lodí strážní divize. Předchozí hlídka musela postavit skupiny opravářů bojových škod a hlídka, která měla volno, musela být připravená k hašení požárů, odstraňování průniků vody, úniků plynu a podobných škod.1
Bitevní loď Bismarck, loď třídy F, se měla stát doslova ukázkou moderního stavitelství válečných lodí v Německu. Se stavbou se začalo 1.července 1936 v Hamburku v docích Blohm&Voss. Dokončena a vybavena byla v létě 1940, kdy se začalo se zkušebními plavbami. Současně začal výcvik nové posádky. Ještě přes zimu 1940/41 byly na lodi prováděny dokončovací práce. V únoru 1941 měla loď vyplout na další zkušební plavbu, ale spojovací kanál (Kaiser Wilhelm Kanal) mezi doky a přístavem byl blokován lodním vrakem, takže se první vyplutí s úplnou posádkou protáhlo až do března. V období od 18. března do 28. dubna 1941 operovala loď v Gdaňském zálivu, kde se cvičila střelba, probíhala taktická cvičení s ponorkami a dalšími válečnými loďmi, tankování paliva na moři apod. Ve dnech 11. – 14. dubna zakotvila loď v Gdyni, kde bylo vyměněno cvičné střelivo za ostré a na loď byl přepraven proviant na tříměsíční plavbu. Do konce cvičení (28. dubna) pak bylo střelivo, palivo a proviant průběžně doplňován. Loď měla 28. dubna vyplout v doprovodu lodi Prinz Eugen, ale protože Prinz Eugen byl poškozen podvodní minou, musel se termín vyplutí odložit. Velitel lodi Lindemann tedy pokračoval ve výcviku.
5.května navštívil loď Bismarck sám Adolf Hitler. Vyplutí bylo naplánováno na 14.května, ale toho dne došlo k poruše jednoho z jeřábů na lodi, a tak Bismarck musel zpět do Gdyně, aby byl jeřáb odstraněn. Ale protože loď byla plná paliva, měla příliš hluboký ponor, proto musela nejprve odčerpat palivo do tankeru, teprve potom mohla vplout do přístavu. Jeřáb byl odstraněn. 18. května loď opět doplnila palivo, ne však tolik, kolik ho načerpala předtím, protože došlo k přetržení sací hadice. Na opravu však už nezbyl čas.
19.května ve 2 hodiny ráno loď vyplula z Gotenhafenu (Gdyně) na svou první a zároveň poslední misi nazvanou Rheinübung. Původně ji měly provázet další dvě válečné lodi Scharnhorst a Gneisenau, ale obě byly v té době poškozeny, a v opravě. Proto bylo narychlo rozhodnuto, že s Bismarckem popluje loď Prinz Eugen. Jejich cílem byl Atlantik, kde měli útočit na spojenecké zásobovací konvoje plující mezi USA a Velkou Británií. Ještě v Dánském průlivu začaly být lodě pronásledovány britskými křižníky Norfolk a Suffolk, následně se k nim přidal i britský Hood a Prince of Wales. 24.května se do sebe soupeři pustili. Palbu otevřel britský Hood, který mířil na Prinze Eugena. Kapitán Bismarcku Ernst Lindemann palbu opětoval a už po 4 minutách poslal křižník Hood ke dnu i s celou posádkou (loď byla zasažena granáty, jeden pronikl do skladu munice, loď se roztrhla a vzala s sebou 1415 členů posádky. Přežili jen 3). Také britská loď Prince of Wales byla těžce poškozena a musela bitvu opustit. I obě německé lodi dostaly pár zásahů, proto bylo rozhodnuto o návratu lodí na opravu do přístavů. Bismarck s poškozením pravoboku se vydal směr Francie a opustil tak pomalejší loď Prinz Eugen. V Bismarcku došlo k poškození zásobníků paliva, část ho vytekla, část byla znehodnocena mořskou vodou. I přes poškození dokázal Bismarck plout rychlostí až 60 km/h, a Britům se brzy ztratil z dohledu. Britové uspořádali doslova štvanici a povolali vše, co měli v dosahu. Do pátrání po Bismarcku se zapojilo celkem 21 britských křižníků, letadlových lodí a torpédoborců. Trvalo 31 hodin, než Bismarck opět objevili díky odposlechu radiových zpráv z Bismarcku. Večer 26. května vystartovala z britské lodi Ark royal letadla Swordfisch a Fulmar s úkolem Bismarck torpédovat. Významně trefilo pouze jediné torpédo, ale pro Bismarck tak nešťastně, že zasáhlo kormidlo, které se zaseklo a posádce se jej nepodařilo opravit. Kapitánu Bismarcku i jeho posádce bylo jasné, co bude následovat. Kapitán tedy nařídil rozdat posádce sýr, cigarety, alkohol a další zásoby, a čekal na závěrečný útok. Bismarck měl na palubě hydroplán, kterým měl být odvezen lodní deník a vzkazy námořníků svým rodinám. Ale protože katapult byl rovněž poškozen, letadlo nemohlo vzlétnout.
Poslední útok na toto „oheň plivající monstrum“, jak ho Britové sami nazvali, začal 27. května v 9 hodin ráno. Šest britských lodí Bismarck obklíčilo a zahájilo palbu. Trvalo hodinu a půl, než byl Bismarck přemožen (bylo na něj vypáleno 2800 granátů, až 12x byl zasažen torpédy a přežil 300 leteckých náletů). Po dvou hodinách boje se potopil. Říká se, že loď nakonec ke dnu neposlal těžký útok Britů, ale sama posádka, která dostala příkaz otevřít dnové ventily a odpálit nálože, aby se loď nedostala do rukou nepřítele. Podle několika málo přeživších námořníků dostali námořníci rozkaz opustit loď. Komu se podařilo dostat se z útrob lodi na palubu, skočil do studeného moře. Hladina moře se zaplnila asi 500 námořníky. Bylo zvykem, že přeživší byli z vody vytaženi a skončili jako váleční zajatci. To se ale v případě Bismarcku nestalo. Britové je sice začali zachraňovat, ale velmi brzy mezi nimi vypukla panika, protože se domnívali, že k nim plují německé ponorky, a tak námořníky nechali svému osudu. Na lodě Dorsetshiere a Maori bylo naloděno jen 110 přeživších. O dva dny později bylo z moře vyzvednuto německými ponorkami ještě dalších 5 námořníků. Z 2092 mužů (2145 nebo 2371, údaje o posádce se podle zdrojů liší) tedy přežilo jen 115.2 Franz Klimsch však mezi nimi nebyl. Oficiálně tedy zahynul 27. května 1941. Trvalo více než rok, než byla informace o smrti jejich synů zaslána z admirality všem rodinám. Nicméně o potopení Bismarcku věděly rodiny díky novinám a rádiovému vysílání jen pár dnů po tragédii.
Vrak lodi byl nalezen až v roce 1989 v hloubce 4820 m týmem známého oceánografa Roberta Ballarda (nálezce Titanicu).
1 Burkard Freiherr von Müllenheim-Rechberg, Bitevní loď Bismarck, Palm knihy – eReading, Pointa 2020
2 Informace o lodi a posádce byly vyňaty z knih Schlachtschiff Bismarck Das wahre Gesicht eines Schiffer, Malte Gaack und Ward Carr, 2013 – 2025, Libri Plureos GmbH, Hamburg, díl 1.2 a 2
Iva Tycová
